ZO ČSV

Ouběnice

ZO ČSV Ouběnice

Včelařský spolek pro Ouběnice a okolí byl založen při ustavující schůzi dne 2. prosince 1951, která se konala v hostinci u Nováků (nyní u Michků) v Ouběnicích.

Včelařství v naší krajině mělo delší tradici. Nejstarší doložený zápis v Deskách svobodnických z 18. června 1652 připomíná, že po zemřelém Jakubu Dvořákovi z Kobylí (jedná se o vzdáleného předka autora tohoto textu), zůstal kromě jiného majetku i jeden špalek včel, svobodný statek patří jeho sirotkům. Rovněž jeho potomek Václav Dvořák (1713-1790) včelařil, kolik měl včelstev přesně nevíme, ale po své smrti roku 1790 zanechal každému ze sedmi svých dětí špalek včel. Byl královským starším svobodníkem (nemusel robotovat pro žádnou vrchnost, daněmi podléhal pouze králi) čtvrti Kouřimského kraje, rychtářem a byl gramotný a gramotnosti učil i své děti.

Gruntovní kniha panství Tloskov v zápise 9. května 1778 uvádí, že Pavel Kopanina z Tomic čp. 20 (bylo to krátce po očíslování usedlostí za vlády císařovny Marie Terezie), předává svoji chalupu zeti Janu Jirouškovi a ten má své švagrové vyplatit jednu krávu v ceně 14 zlatých a jeden špalek včel v ceně 6 zlatých. Dalšími včelaři za panování jejího syna císaře Josefa II, byl Pavel Vosátka z Hlivína čp. 2, na jehož zahradě se nacházel včelník. V roce 1785 choval Jiří Šípek z Vrbětína jedno včelstvo. Jiný zápis z gruntovní knihy velkostatku Tloskov z 21. ledna 1800 dokládá, že sedlák Jan Holoubek (1755-1800) z Malého Semtína (nyní Semtínek) čp. 1, již choval včely před tímto datem, neboť v soupisu živého a mrtvého inventáře pořízeného po jeho smrti je uveden i jeden úl včel za 5 zlatých.

Osady našeho spolku patřily jednak ke kraji Kouřimskému, tam patřilo panství Tvoršovice, které mělo v roce 1788 pouze sedm včelstev, z tohoto počtu včelstev choval Jan Šerák z Ouběnic čtvery a v zimě 1789 mu jedno nepřežilo. A ke kraji Berounskému, tam bylo v roce 1789 - 2974 včelstev. Do kraje Berounského patřilo panství Tloskov, Vrchotovy Janovice a Votice. Panství Tloskov mělo v roce 1789 včelstev 140, o rok později jejich počet klesl na 131, k tomuto panství patřily tyto rychty: 1) Tomice s devíti včelstvy a k území této rychty patřily Tomice, část Semtína, Mokřany, ze Semtínka čp.1,2 a 3, z Kobylí 2 usedlosti, Vršek a čp. 16 z Jiřína. 2) Božkovice z deseti včelstvy. 3) Drachkov z dvanácti včelstvy. Dále pro zajímavost Neveklov a Tloskov šestnáct, Maršovice osm, Zdislavice 5, Zahrádka čtyři, Nová Ves pět, Vlkonice patnáct, Stranný sedm, Křečovice pět, Nahoruby šest, Nesvačily pět, Šebáňovice dvanáct a Hořetice devět včelstev.

Panství Janovice má v roce 1789 čtyřicet včelstev, k jeho území patří Olbramovice, Městečko, Jeleneč a část Semtína a Semtínka, (tyto dnes patří územně k našemu spolku). Další pramen máme z roku 1807, kdy panství Tloskov má celkem 271 včelstev a včelaře rozepisuje podle osad jmény a uvádí počet včelstev u každého chovatele.

Podle kontraktu z 1. února 1823 stál včelník na zahradě Františka Veseckého z Jiřína. Josef Lauda z Hlivína čp. 3 ve své poslední vůli z roku 1830,nařídil svému dědici Václavu Balíkovi, aby jeho sestře Alžbětě Vesecké z Jiřína předal i jeden špalek se včelami.

Další významný zdroj informací je dotazníková akce z roku 1836. Vlastenecko-hospodářská společnost prostřednictvím krajských úřadů rozeslala po českých zemích šestnáctibodový dotazník s cílem zjistit stav a úroveň včelařství v jednotlivých oblastech. Ouběnický učitel Weitz podal odpověď a v ní uvádí, ,,ouběničtí poddaní mají na ouběnickém kostelním hříšti 9 včelstev, z toho školní učitel má 2 včelstva. Od roku 1780 počet včelstev v Ouběnicích poklesl. Mezi včelaři v Ouběnicích se nikdo zvlášť nevyznamenává. Včelaři používají obyčejných špalků. Včely se rojí ročně dvakrát i vícekrát v měsících červnu, červenci a srpnu. Oddělky se nedělají. Silná včelstva zpravidla přezimují na místech, kde byly v létě. Slabší včelstva se přenášejí na podzim do komor, nebo též místností. Při nedostatku potravy se včelstva přikrmují. Med se větším dílem vybírá v měsíci březnu, při krásném dnu. Nejsou zde pěstovány specielní včelomilné a medonosné rostliny. Nemoce včel, jsou zde neznámé. Rozšíření včel brání nedostatek peněz, bída a nouze. Konečně též krádeže. Předsudky proti včelařství zde nejsou" Z obcí a osad, které dnes spadají do našeho včelařského spolku, zmiňují dotazníky od ostatních respondentů, Zahradnice se třemi včelstvy, Hlivín s deseti a Jiřín se dvěma patřícími Janu Ždimerovi z Jiřína čp.2.

Z roku 1868 nebo 1888 (vročení se vztahuje k fragmentu tabulky s datací), se dochoval jeden z nejstarších včelínů na voticku-hrázděný včelín rodiny Babických ze Semtínka čp. 3. Dnešní ozdoba muzea vesnických staveb ve Vysokém Chlumci je dílem Matěje Babického. Přibližně v téže době, stával u sousední usedlosti čp. 2 další včelín Václava Spálenky, ten si při odchodu na výminek, vymínil že může držet až 3 včelstva pod okny. Podle vzpomínky Josefa Priknera z Tožice si jeho dědeček při stěhování ze Semtínka čp. 7 do Tožice čp. 4 v roce 1888 vzal s sebou i jednu almárku včel. Kdoví, zda i on, jak doporučoval farář Antonín Lego na své přednášce 4. září 1887 v Jesenici u Sedlčan, nepatřil k odběratelům začátečních voštin (jakoby mezistěn) od Josefa Machoně řídícího učitele z Olbramovic. Ten jich prý prodával kilo za dvě zlaté. Ve chvílích volna vzdělával místní včelaře, po jeho smrti roku 1929 je v obecní kronice zápis, že ,,učil místní včelařiti". Navíc se zasloužil o vznik spolků dalších včelařů ve Voticích roku 1906, kde byl 24. března téhož roku všemi hlasy zvolen jeho prvním předsedou a ve Vrchotových Janovicích roku 1882.

Patrně jedním z nejznámějších místních včelařů byl farář a spisovatel Bohumil Zahradník-Brodský, ten v letech 1889-1919 působil na ouběnické faře. Na podzim roku 1901 se stal zakládajícím členem Hospodářské besídky v Ouběnicích a uplynuly sotva dva týdny a už svým podřízeným přednášel o prospěšnosti včelaření. Dost možná se přitom zmínil o včelách ,,krajinkách", později nazývaných kraňky, ale správně včela medonosná kraňská původem ze Slovinska, případně z jižní Moravy a Slovenska. Její přítomnost na území českých zemí od druhé poloviny 19 století, kdy postupně začala převodním křížením vytlačovat domácí včelu medonosnou tmavou. V našem okolí jsou kraňky prozatím písemně doloženy v roce 1906, kdy je 29. dubna od pana řídícího Machoně, koupil syn rolníka Karel Macháček z Olbramovic čp. 8.

V roce 1909 si na zahradě postavil nový včelín otec Bohumila Otradovce z Ouběnic. Jako zkušený včelař chodit radit ostatním v okolí, ale také do tvoršovického zámku a disponoval i bohatým včelařským inventářem. K němu náležel především lis na mezistěny, na němž je pro široké okolí vyráběl až ze 100 kg vosku za rok.

Včelaři z našich obcí Ouběnice, Tomice, Drachkov, Božkovice a Kobylí, byli původně organizováni v Bystřici založen 1925 a v Jankově založen 1918. Jedním z jeho členů byl i Antonín Dvořák, výměnkář z Kobylí. Tesař František Babický ze Semtínka, naproti tomu patřil pod votický spolek, jež v roce 1906 spoluzakládal. Dalšími včelaři z oblasti současné působnosti ouběnického spolku, kteří spoluzakládali byli: Josef Machoň, řídící učitel z Olbramovic, Josef Pařízek, učitel z Olbramovic, Antonín Tůma, rolník ze Zahradnic, František Páv, cestář z Olbramovic, Karel Macháček, syn rolníka v Olbramovicích, Moritz Pollak, nájemce dvora v Semtíně (nyní farma Čapí hnízdo),Josef Štěpánek z Tomic a P. Bohumil Zahradník, farář v Ouběnicích.

František Babický si po válce od Lince z Rakouska přivezl oddělek kraněk, které poté množil roji a oddělky. Ve dvacátých letech vlastnil, až 50 včelstev. Za svou záslužnou včelařskou činnost obdržel za první republiky bronzovou medaili od Zemského ústředí včelařského. V rodině se zachovaly i dopisy z války, ve kterých se ho manželka Veronika i předseda votických včelařů P. Petr Kurc, snažili z vojny vyreklamovat, ohledně práce v jeho včelách i včelínech ostatních včelařů. V té době 1917 choval 30 včelstev. Včelařil v starém systému Gerstung s rámkovou mírou plodiště 30krát30 cm a medník 30krát15. Pro období nově vzniklé republiky po roce 1918, se na Ouběnicku ocitáme takřka bez pramenů, přestože se tu evidentně včelařilo, jak ukazuje tabulka Čeňka Habarta z roku 1924.

Koncem třicátých let včely předal svému synu Václavovi a ten pro okolní včelaře vyráběl mezistěny. Pokračoval v tom za druhé světové války, kdy se část území budoucího spolku dostala do areálu cvičiště zbraní SS a došlo k jejímu vystěhování. Josef Prikner z Tožice se tak v roce 1944 vystěhoval do Hlivína čp. 10, odkud pocházel jeho otec a vzal s sebou i 12 včelstev. Jaroslav Vrbický z Tomic, náležel ke generaci, jež se ke včelaření dostala právě v době okupace, včely si přinesl od sousedů Neradových čp. 4. Samotný majitel statku Antonín Nerad měl buď, zde anebo spíše v Ouběnicích vlastní včelín, kde mu odborné práce prováděl učitel Jan Zahradník z Ouběnic.

V roce 1943 se usadil v Tomicích čp. 5 Jan Hruška z vystěhovaných Semovic u Bystřice a Františku Štěpánkovi z Tomic daroval dva roje.

S Ouběnicemi se pojí i tragický příběh MUDr. Břetislava Lyčky, který ošetřoval účastníky atentátu na Reinharda Heydricha, odbojáře Františka Kotrby nar. v Miličíně a Ludvíka Vaňka z čp. 31, jenž oba u sebe ukrýval. Po prozrazení se v obklíčení gestapem Lyčka s Kotrbou zastřelili a Vaněk s manželkou byli zatčeni a popraveni, se opuštěných včelstev ujal velitel místní četnické stanice František Šádek a odvezl je na svoji zahradu.

Po druhé světové válce nastala řada změn i mezi včelaři z Ouběnicka. ,, V Ouběnicích byl založen včelařský spolek pro Ouběnice a okolí, při ustavující schůzi dne 2. prosince 1951, která se konala v hostinci u Nováků v Ouběnicích pro obce Ouběnice, Tomice, Drachkov, Božkovice a Kobylí. Včelaři z těchto obcí patřili předtím ke včelařskému spolku v Bystřici. Včelařský spolek byl utvořen proto, že každý včelařský spolek podle tehdy platného nařízení organizoval včelaře v hranicích svého okresu. Bystřice tehdy patřila do okresu benešovského, kdežto shora zmíněné obce do okresu votického. Bylo tudíž třeba, pro tyto obce z okresu votického vytvořit nový samostatný spolek, anebo se začlenit do včelařského spolku ve Voticích. Po živé diskusi bylo rozhodnuto, aby byl založen samostatný Včelařský spolek pro Ouběnice a okolí". Jeho členy se stali tři včelaři z Tožice, sedm z Ouběnic, dva z Radošovic, pět z Tomic a po jednom z Jiřína, Hlivína, Drachkova a Stržence. Přihlásilo se 21 členů se 123 včelstvy, postupně jejich počet dosáhl 45. Prvním předsedou spolku byl zvolen František Děd listonoš z Ouběnic a ten prý dal i první podnět k založení spolku. V roce 1965 se spolek umístil na třetím místě v okrese a o dva roky později na druhém místě a v roce 1968 dokonce na prvním místě v dodávkách medu. Náplň spolku se v této době neomezovala pouze na péči o včely. V roce 1955 členové spolku navštívili Výzkumný ústav včelařský v Dolu. O deset let později přispěli po povodních na pomoc Slovensku, v roce 1966 válkou postiženému Vietnamu a o rok později na postavení pomníku bratří Čapků. Starost o včely ovšem převažovala. V roce 1963 spolek zakoupil 20 kg svazenky a o rok později 80 lip. Obojí bylo vysazeno v obvodu působnosti spolku. V roce 1968 při 50. výročí vzniku našeho státu, zasadili včelaři na zdejším dětském hřišti za školou 16 lip. V roce 1960 spolek žádá, aby si JZD Olbramovice odebralo družstevní včely, které ošetřuje Bohumil Ježek na Jelenči. V roce 1966 po postřiku uhynulo mnoho včel Josefu Jechoutkovi z Ouběnic a Františku Vosátkovi ze Stržence. V témže roce vznikl i včelařský kroužek pod vedením řídícího učitele Josefa Vítka, zanikl se zrušením školy roku 1977.

Spolek uchovává krásně a vzorně vedenou kroniku, prvním kronikářem byl JUDr. Jan Zahradník (1904-1975). Kroniku vedl od roku 1968, až do své smrti, poté pokračoval Jiří Hudera z Kobylí do roku 1982. V témže roce došlo k novému územnímu uspořádání a do spolku přešlo Olbramovicko, spolu se svými osadami Semtín, Semtínek, Městečko, Mokřany a Zahradnice. Předtím byli členové v těchto osadách organizováni ve Voticích. Do Ouběnic přestoupili František Bartůněk a Václav Babický spolu se synem, oba ze Semtínka. V jejich rodině se včelařilo 140 let a včelín nejstarší datovaný na voticku byl později převezen do skanzenu. Tento rok také propukl mor včelího plodu, jehož ohniskem se staly Ouběnice, včelíny přátel P. J. Karkošky a J. Vítka, obojí umístěno na farské zahradě.

V roce 2004 bylo hlášeno 14 včelařů a 141 včelstev, to bylo nejméně v historii spolku. Od tohoto data se jejich počet neustále zvyšuje. Naši včelaři používají v drtivé většině Adamcovu míru 39na24, včely chovají v nástavkových úlech. Jen dva včelaří na staré Německé míře. Koncem listopadu probíhají schůze, při které jsou vyplaceny dotace a první neděli v únoru výroční schůze, která je spojena s přednáškou se schváleným učitelem včelařství.

Letošní schůze 2020 byla volební po pěti letech a zvoleni byli tito funkcionáři. Předseda Tomáš Král z Olbramovic vystřídal po 30 letech Miroslava Štěpánka z Tomic. Jednatel Miroslav Dvořák ze Semtínka, také vede kroniku od roku 2004. Pokladník Leoš Hrdlička z Hlivína, vystřídal po náhlém úmrtí v roce 2017 dlouholetého pokladníka ing. Ivo Vítka. Nákazový referent Václav Hovorka z Hlivína, vystřídal po 30 letech Zdeňka Hamerleho ze Stržence. Kontrolní komise pracuje ve složení Václav Hovorka, Milan Vosátka a Miroslav Štěpánek. Současný počet členů je 22, kteří se starají o 253 včelstev.

Sepsal v březnu 2020 jednatel ZO Ouběnice Miroslav Dvořák.